Vultum Dei quaerere

Vultum Dei quaerere česky Hledání Boží tváře Apoštolská konstituce papeže Františka
Datum	29. června 2016
Téma	Kontemplativní život žen
Text
latinsky
anglicky
← Quae maiori Veritatis Gaudium →

Vultum Dei quaerere (česky Hledání Boží tváře) je apoštolská konstituce vydaná papežem Františkem 29. června 2016, která se týká kontemplativního života žen.^[1]

Obsah

Kapitoly apoštolské konstituce, které rozvádějí a prohlubují její obsah, jsou rozděleny do následujících částí

1. Ocenění, chvála a díkůvzdání za zasvěcený život a kontemplativní mnišský život
2. Doprovázení a vedení ze strany církve
3. Základní prvky kontemplativního života
4. Otázky, které vyžadují rozlišování a revizi norem
5. Svědectví mnišek

Na začátku papež znovu vysvětluje smysl a směřování kontemplativního života zasvěcených osob, počínaje hledáním Boha a svědectvím učedníků při Kristově proměnění: „Pane, je dobře, že jsme tady“. Tento oblouk staví až k životu zasvěcených panen a ke kontemplativnímu mnišskému životu, jehož historický vývoj podrobně vysvětluje a oceňuje v souvislosti se zasvěcenými pannami a ženskými řády v bodech 5 a 6. Kontemplativní řeholnice přitom přirovnává k majáku, bez něhož by se ztratili ti, kdo se nacházejí na širém moři.^[1]

Konstituce zavádí nová pravidla pro kontemplativní život žen a zdůrazňuje význam mnišského života zaměřeného na Boha.^[1] Zavádí také nová ustanovení o federaci kontemplativních komunit.^[2] Ty části kanonického práva, které jsou v rozporu s Vultum Dei quaerare, byly konstitucí částečně zrušeny; František zejména citoval části apoštolské konstituce papeže Pia XII. s názvem Sponsa Christi a také části instrukcí Inter Praeclara, vydaných v roce 1950, a Verbi Sponsa, vydaných v roce 1999.^[1]

Zvláštní pozornost věnoval pokračující činnosti, doporučoval klášterům spolupráci a sdílení zdrojů a za tímto účelem podporoval sdružování s jinými komunitami.^[3]

Body 7 a 8 obsahují komentáře k ekleziologii a duchovnímu vedení mnišek, v nichž papež vychází z děl svých předchůdců, jako jsou Vita consecrata a Perfectae caritatis, dále z dogmatické konstituce o církvi Lumen gentium a navíc odkazuje na některé dokumenty Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, které byly vydány v letech 1992–2002. Odtud papež František vysvětluje, proč se mu zdálo vhodné vydat novou apoštolskou konstituci, která zohlední „jak intenzivní a plodnou cestu, kterou sama církev v posledních desetiletích urazila ve světle učení Druhého vatikánského koncilu, tak změněné společensko-kulturní podmínky“.

Po shrnutí základních prvků kontemplativního života, počínaje samotným Kristem a Matkou Boží pod křížem, vede konstituce od bodu 12 k „zvážení a objasnění“ některých bodů týkajících se jak zasvěceného života obecně, tak zejména mnišského života. Mezi těmito body papež uvádí: formaci, modlitbu, Boží slovo, svátosti eucharistie a smíření, sesterský život v komunitě, autonomii, federace, význam a organizaci kláštera, každodenní práci, mlčení v životě komunity, používání komunikačních prostředků a případně sociálních médií a askezi.

Papež se věnoval otázce přijímání kandidátek řeholí a formaci v noviciátu. Před kláštery stojí závažný úkol rozlišovat mezi povoláním a spiritualitou kandidátek, což zabere značné množství času.

V bodě 31 papež vysvětluje povahu a formu klauzurního života, v němž uvádí čtyři základní formy: papežská, konstitutivní a mnišský klauzurní život – který vylučuje vnější úkoly – a také klauzurní život vlastní všem řeholním institutům. V rámci téhož řádu by měl být způsob dodržování klauzury vnímán jako bohatství, nikoliv jako překážka pro společenství sester.

V této souvislosti se papež věnuje také používání sociálních médií. Přestože digitalizace změnila způsob, jakým lidé mezi sebou komunikují, je třeba moudře rozlišovat, zda používání těchto prostředků slouží kontemplativnímu životu a nezbytným vazbám. Neměly by „vést k rozptýlení a úniku od sesterského života ve společenství“, neměly by škodit povolání ani být překážkou kontemplativního života.^[4]

Další oddíl, začínající bodem 36, se zabývá svědectvím řeholních sester v církvi a ve světě. Nakonec konstituce obsahuje dispozice církevní povahy.

Zveřejnění

Arcibiskup José Rodríguez Carballo, O.F.M., sekretář Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, během tiskového brífinku ve Vatikánu, na kterém bylo Vultum Dei quaerere představeno veřejnosti, poznamenal, že

v nástinu základních prvků [kontemplativního života] nechybí výslovné odkazy na kontemplativní ženy, kterým je předkládána ikona Marie jako summa contemplatrix [tj. největší kontemplátorky], „Marie, Panny, Nevěsty a Matky, která přijímá a opatruje Slovo, aby je vrátila světu ... aby pomohla zrodit a rozmnožit Krista v srdcích mužů a žen“.^[1]

Prováděcí předpisy Cor orans

Římská kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života vydala 15. května 2018 prováděcí předpisy k apoštolské konstituci pod názvem Cor orans.^[5][6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Vultum Dei quaerere na anglické Wikipedii a Vultum Dei quaerere na německé Wikipedii.

Literatura

• HÄRING, Scholastika. Cor orans – Überblick, Würdigung, Fragen. In: Erbe und Auftrag. [s.l.]: [s.n.], Jg. 94 (2018). S. 318–329. (němčina)

Související články

• Sponsa Christi

Externí odkazy

• Vultum Dei quaerere (arabsky), (německy), (anglicky), (španělsky), (francouzsky), (italsky), (latinsky) a (portugalsky)
• Cor Orans (anglicky), (španělsky) a (italsky)
• Apostolische Konstitution „Vultum Dei Quaerere“ (německy)

Papež František
Narozen 1936 jako Jorge Mario Bergoglio, 1998–2013 Arcibiskup Buenos Aires, 2001–2013 Kardinál kněz u San Roberto Bellarmino, 2013–současnost Papež
Události Rezignace papeže Benedikta XVI. • Konkláve 2013 • Inaugurace • Lidé prohlášeni za ctihodné • Beatifikace • Kanonizace • Kreace kardinálů • Zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie • Setkání s patriarchou Kirillem • Synody (2014 • 2015 • 2018 • 2019) • Americko-kubánské tání • Mimořádné jubileum milosrdenství • Studijní komise pro ženský diakonát • Vedení Maltézského řádu Apoštolské cesty Filipíny • Severní Amerika (2015) • Keňa • Irsko • Pobaltské státy • Irák • Kanada a další apoštolské cesty
Bibliografie papeže Františka Buly (1) Misericordiae vultus (2015) Encykliky (3) Lumen fidei (2013) • Laudato si’ (2015) • Fratelli tutti (2020) Apoštolské listy (8) Misericordia et misera (2016) • Admirabile signum (2019) • Scripturae sacrae affectus (2020) • Patris corde (2020) • Candor lucis aeternae (2021) • Desiderio desideravi; Totum amoris est (2022) • Sublimitas et miseria hominis (2023) Apoštolské exhortace (5) Evangelii gaudium (2013) • Amoris laetitia (2016) • Gaudete et exsultate (2018) • Christus vivit (2018) • Querida Amazonia (2020) • Laudate Deum (2023) • C’est la confiance (2023) Motu proprio (výběr ze 47) 8. Mitis iudex Dominus Iesus (2015) • 16. Maiorem hac dilectionem (2017) • 17. Magnum principium (2017) • 21. Vos estis lux mundi, 22. Aperuit illis (2019) • 28. Spiritus Domini, 33. Antiquum ministerium, 34. Traditionis custodes (2021) Apoštolské konstituce (výběr z 39) 33. Vultum Dei quaerere, o kontemplativním životě žen; 34. In Apostolorum (2016) • 35. Veritatis gaudium, o univerzitách a církevních fakultách (2017) • 36. Episcopalis communio, o biskupské synodě (2018) • 37. Pascite Gregem Dei (2021) • 38. Praedicate evangelium (2022) • 39. In ecclesiarum communione (2023) Osobní díla Knihy • CD
Související osoby, knihy a témata
Papežský dům	Alfred Xuereb, Fabián Pedacchio a Yoannis Lahzi Gaid (bývalí osobní sekretáři) • Fabio Salerno a Gonzalo Aemilius (současní osobní sekretáři) • Guido Marini (bývalý vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) • Diego Giovanni Ravelli (současný vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) • Georg Gänswein (prefekt papežského domu)
Rada kardinálů	Současní: Fridolin Ambongo Besungu • Sérgio da Rocha • Oswald Gracias • Jean-Claude Hollerich • Gérald Lacroix • Seán Patrick O'Malley • Juan José Omella Omella • Pietro Parolin • Fernando Vérgez Alzaga Bývalí: Francisco Javier Errázuriz Ossa, Laurent Monsengwo Pasinya, George Pell, Óscar Rodríguez Maradiaga (koordinátor), Giuseppe Bertello a Reinhard Marx
Episkopát	Benedikt XVI. (předchozí papež) • Mauro Gambetti (generální vikář pro Vatikán) • Angelo De Donatis (generální vikář pro Řím) • Antonio Quarracino (předchozí arcibiskup Buenos Aires) • Mario Aurelio Poli (následující arcibiskup Buenos Aires) • Sergio Rubin (životopisec)
Související knihy	Papež František: František: rozhovory s Jorgem Bergogliem: jeho život vlastními slovy • O nebi a zemi • Papež František: život a revoluce • Diktátorský papež
Příbuzná témata	Erb • Eponymy • Teologie • Tovaryšstvo Ježíšovo (řeholní řád) • Domus Sanctae Marthae (rezidence) • Wake Up! (2015 album) • František: Modlete se za mě (2015) • Chiamatemi Francesco (2015) • Papež František: Muž držící slovo (2018 dokument) • Dva papežové (2019 film) • Francesco (2020 dokument) • Dopis: Poselství pro naši Zemi (dokumentární film, 2022)
← Papež Benedikt XVI. (předchůdce)