Systémový lupus erythematodes

Systémový lupus erythematodes
Klasifikace
MKN-10	M32.
Klinický obraz
Průběh	Variabilní
Příčiny nebo rizikové faktory	Ukládání imunokomplexů autoprotilátek s jadernými antigeny v cévách
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systémový lupus erythematodes je autoimunitní onemocnění, při němž tělo napadá své vlastní tkáně a orgány jako např. kůži, klouby, ledviny, cévy, srdce a další. Faktory, které ovlivňují jeho rozvoj, jsou genetické vlivy, abnormality v imunitní regulaci, hormonální vlivy, infekce, toxiny, chemikálie, léky a také věk. Onemocnění není příliš četné, v České republice se odhaduje 5000–7000 nemocných. Trpí jím častěji ženy než muži v poměru 9:1, a manifestuje se nejčastěji mezi dvacátým až čtyřicátým rokem života. Častěji se také vyskytuje u osob s poruchami složek komplementu C1 až C3 (zejména C1). Pro onemocnění jsou typická období klidu (symptomy mizí) a náhlá vzplanutí.^[1][2]

Symptomy

Symptomy jsou značně variabilní, postižen může být jakýkoliv orgán. Nejčastějšími příznaky (v 80 %) jsou motýlovitý exantém nebo erytém na obličeji, u chronického průběhu je možný erytém s nadměrnou pigmentací. Možný je i výskyt v dutině ústní. Dále záněty malých kloubů na ruce a opakované záněty serózních blan, např. pleuritidy, jakožto život ohrožující stav doprovázen tvorbou výpotku, a perikarditidy četně myokarditid. Srdeční postižení se vyskytují u 30 - 50 %. Na oslabení srdečního svalu navazuje srdeční selhání až zástava srdce. Nejzávažnějšími postiženími jsou však glomerulonefritida (zánětlivé poškození ledvin) včetně poškození cévních pletení v nich a poškození centrální nervové soustavy, které může vyvolat změny v chování až demenci. Toto onemocnění je také spojováno s tzv. Raynaudovým fenoménem, který se projevuje nedokrevností koncových částí partií lidského těla z důvodu přílišné kontrakce drobných arterií.^[1][2]

Laboratorní vyšetření

U systémového lupu je zvýšená řada autoprotilátek (ANA, ENA), pomocí nichž lze onemocnění diagnostikovat. Tyto autoprotilátky mohou být zvýšené i u jiných autoimunitních chorob (např. systémová sklerodermie). Taktéž je můžeme nalézt i u zdravých osob, kde je však bez přítomnosti klinických příznaků jejich význam irelevantní. Zvýšená bývá také sedimentace a gamaglobulinová frakce krevního séra.^[1]

Léčba

Používají se kortikoidy, kortikoidy v kombinaci s imunosupresivními léky: cyklosporin A, methotrexat, mykofenolat mofetil, antimalarika, plazmaferéza, nově biologická léčba.^[1]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu systémový lupus erythematodes na Wikimedia Commons
• Podrobnější informace
• Systémový lupus erythematodes u dětí Archivováno 15. 9. 2008 na Wayback Machine.
• Historie Archivováno 2. 11. 2008 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.