Petite messe solennelle

Petite messe solennelle
Úvod díla s ostinatním klavírem a kontrapunktem harmonia
Skladatel	Gioachino Rossini
Druh skladby	missa solemnis
Datum vzniku	1863
Libreto	latinská mše
Premiéra	14. března 1864 Paříž

Petite Messe solennelle (Malá slavnostní mše) je mše od Gioachina Rossiniho. Je považována za nejdůležitější dílo Rossiniho závěrečné fáze tvorby a za jednu z jeho nejvýznamnějších duchovních skladeb.

Historie

Petite Messe solennelle byla napsána v roce 1863 v Passy, ​​kde Rossini strávil poslední desetiletí svého života, 34 let po složení poslední Rossiniho opery Guillaume Tell. Byla složena na ogjednávku hraběte Alexise Pillet-Willa (1805–1871) a jeho manželky Louise Pillet-Will, jimž je dílo také věnováno. Sám skladatel ji popsal jako „poslední z mých hříchů stáří". (Péchés de vieillesse). Premiéra se konala 14. března 1864 při zasvěcení soukromé kaple hraběcího páru v Paříži. Provedení řídil od harmonia Albert Lavignac. Mezi posluchači byly osobnosti jako Daniel-François-Esprit Auber, Giacomo Meyerbeer nebo Ambroise Thomas. První veřejné provedení následovalo následující den v Théâtre-Italien v Paříži a mělo velký úspěch

Missa solemnis (slavnostní mše) je rozsáhlé dílo, ale Rossini ji označil jako petite (malá). V ironickém věnování o tom píše :

Neobvyklá instrumentace mše pro dvanáct zpěváků, z toho čtyři sólisté, dva klavíry a harmonium odpovídá neapolské cembalové tradici 18. století. Tři roky poté (1867) zkomponval Rossini také orchestrální verzi včetně přidané věty a uspořádání hymnu “O salutaris hostia" jako sopránové árie.– především proto, aby mše nemohla být po jeho smrti zkreslena cizím aranžmá:

"Až se to najde v mé pozůstalosti, přijde pan Sax se svými saxofony nebo pan Berlioz s dalšími velikány moderních orchestrů a budou chtít vytvořit orchestraci mé mše. Zničí tím mých pár zpívajících hlasů, a mne by to šťastně zabilo taky."^[1]

Rossini se pokusill tuto verzi mše uvést v chrámovém prostředí. Jeho ožadavku, aby sbor byl složen pouze z žen však nebylo vyhověno a Rossini pak provádění této rozšířené varianty za svého života zapověděl. Premiéra orchestrální verze Malé slavnostní mše se pak konala tři měsíce po jeho smrti, 24. února 1869 v pařížském divadle Salle Ventadour společností Théâtre-Italien.^[2]

Zatímco uvádění mše začalo už ten rok, tak první kritická edice se objevila až v roce 1980, následována dalším vydáním v roce 1992, při dvoustém výročí narození skladatele.

Obsazení

1. verze (1863)

• Sóla: soprán, alt, tenor, bas

• Sbor (dvojkvartet) SATB, částečně s dělením hlasů

• 2 klavíry, harmonium (protože 2. klavír nemá většinou vlastní hudební funkci a jenom zdvojuje 1. klavír v hlasitých partech, bývá z představení často vynecháván)

2. verze (1866/67)

• Sóla: soprán, alt, tenor, bas
• Sbor, SATB, částečně s dělením hlasů
• Orchestr: 3 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 3 fagoty, 4 lesní rohy, 4 trubky, 3 pozouny, 1 ofiklejda, 2 kornetty, tympány, 2 harfy, smyčce

Doba provedení činí cca. 85 minut.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Petite messe solennelle na anglické Wikipedii a Petite messe solennelle na německé Wikipedii.

Literatura

Obecné zdroje

• Volně přístupné partitury děl od Petite messe solennelle v projektu IMSLP
• , 1968. Messe solennelle (Second edition piano-vocal score). [s.l.]: Ricordi & Co. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Gioachino Rossini: Petite Messe solennelle / Partitur nach dem Urtext.. Redakce Brauner Patricia B.. Kassel: Bärenreiter, 2010. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Knihy

• COLAS, Damien, 1995. Petite Messe solennelle. [s.l.]: Philips Records. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• DELAMARCHE, Claire. Gioacchino Rossini. Redakce Tranchefort François-René. [s.l.]: [s.n.] S. 884–894. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HURWITZ, David, 2010. Petite Messe solennelle (Works of Gioachino Rossini, Vol. 3). [s.l.]: classicstoday.com. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Časopisy

• FLEMING, Nancy P., 1990. Rossini's Petite Messe Solennelle. The Choral Journal. American Choral Directors Association. S. 15–21. JSTOR 23547584. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• ROSENBERG, Jesse, 1994. Petite Messe solennelle de Gioachino Rossini. Notes, Second Series, vol. 51, n°1. Music Library Association. S. 413–418. JSTOR 899275. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• SCHENBECK, Lawrence, 1995. Petite Messe solennelle de Gioachino Rossini. The Choral Journal. American Choral Directors Association. S. 60–61. JSTOR 23549921. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Noviny

• WOLFF, Albert, 1869. Gazette de Paris. gallica.bnf.fr. Le Figaro. Dostupné online [cit. 25 May 2016]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Online zdroje

• CREASY, Barry. Rossini: Petite Messe Solennelle [online]. choirs.org.uk [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GARNIER, Séverine. Aedes et la sacrée musique de Rossini [online]. 17 July 2015. Dostupné online. (francouzsky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• KING, Robert, 2006. Gioacchino Rossini (1792–1868) / Petite Messe solennelle [online]. Hyperion Records, 2006 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• QUINN, John, 2013. Gioachino Rossini (1792–1868) / Petite Messe Solenelle (1863, orch, 1867) [online]. musicweb-international.com, 2013 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Gioachino Rossini, Petite messe solennelle [performance notes]. Stavros Niarchos Foundation Cultural Center, April 2017. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Petite messe solennelle na Wikimedia Commons
• Salcburk: Antonio Pappano a Rossiniho poslední smrtelný hřích [online]. 2014-06-11 [cit. 2019-10-07]. Dostupné online. 
• Petite messe solennelle – "Agnus Dei" na YouTube 1972, klavírní verze, ve Stiftskirche Kloster Baumberg im Chiemgau, Brigitte Fassbaender, s Karim Løvaasem, Peter Schreier, Dietrich Fischer-Dieskau, dirigent Wolfgang Sawallisch od klavíru
• (anglicky) Recenze Rossini Petite Messe Solenelle, BBC 2006
• (anglicky) Allan Kozinn : Slavnostní mše, od Rossiniho, s Bounce, New York Times, 24. března 2010
• (anglicky) Amalia Collisani: Umorismo di Rossini sidm.it 1998

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.