Hladina moře

Podle rekonstrukcí byla v minulosti před mnoha milióny let většinou hladina moře výše než nyní a to i o stovky metrů.
Teploty vzduchu a hladina moře v tisících letech před současností. V předchozí době zvané Eemský interglaciál byla hladina moře přibližné o 5 metrů výše než dnes.
Nárůst hladiny moří po konci poslední doby ledové byl více než 100 metrů. (k rekonstrukci použita proxy data teplot a modely)
Vzestup mořské hladiny za posledních 120 let

Hladina moře je povrch světového oceánu. Tvoří rozhraní mezi oceánem a atmosférou Země.

Druhy výšek hladiny moře

Hladina moře se udává různými způsoby:

  • eustatická hladina moře (eustatic sea level, ESL) - vzdálenost od středu Země k hladině moře (nedá se měřit přímo a nemůže být brána jako fyzická hladina, ale jen jako indikátor klimatu)[1]
  • relativní hladina moře (relative sea level, RSL) - relativní výška hladiny moře vůči pevnině (je ovlivňována i změnami výšky pevniny jako například postglaciální vzestup)

Za poslední 2000 let vzrostla na pobřeží USA relativní hladina moře o více než 2 metry, kdežto eustatická hladina moře se nezměnila o ±0,2 metru.[2]

Dále existuje výška povrchu oceánu/moře (sea surface height, SSH), která je definována referenčnímu elipsoidu.[3] a její anomálie (změna).

Střední hladina moře

Střední hladina moře (anglicky Mean sea level, zrkratka MSL) je průměrná úroveň hladiny moře během všech slapových a sezónních kolísání.[4] Průměrná globální hladina moře během roku kolísá zhruba o 10 mm.[5] Okamžitá hodnota hladiny kolísá vlivem slapů na volném moři o necelý metr. V topografii se střední hodnota užívá jako výchozí pro určování nadmořských výšek bodů v terénu. Tato plocha kopíruje (ovšem ne zcela přesně) plochu tzv. geoidu. Ten je na rozdíl od hladiny moře definován i na pevnině. Výška hladiny se určuje jako průměr získaný dlouhodobým měřením mareografem.

Nula mořského vodočtu je nulový bod stupnice vodočtu, na níž se dlouholetým pozorováním určuje střední hladina moře a její změny.[6] Nula stupnice mořského vodočtu v Kronštadtu je základem geodetického referenčního systému na území České republiky – Výškový systém baltský – po vyrovnání (Bpv).

Vývoj

Celosvětové pohyby hladiny moře jsou nazývány eustáze. Eustatické pohyby souvisí s utvářením a táním ledovců (glacieustatické pohyby). Za sterické se označují změny způsobené teplotní roztažností vody (termosterické) či změnou salinity (halosterické). Roztažnost byla na přelomu tisíciletí hlavním příspěvkem k nárůstu hladiny (ale nikoli v druhé polovině 20. století).[7] Za izostatické se označují ty, které jsou způsobeny výzdvihem oceánského dna, vznikem mořských příkopů nebo pohyby kontinentů. Při kladných eustatických pohybech dochází k transgresi, při záporných eustatických pohybech dochází k regresi. Existuje i vztah k atmosférickému tlaku.[8]

Na počátku archaika (prahor) bylo v zemské kůře, díky její vyšší teplotě (1900–3000 K), vázáno výrazně méně vody. Z tohoto důvodu vědci předpokládají, že rozsah světového oceánu byl výrazně větší, což mělo také vliv na složení atmosféry Země v té době a na tehdejší klima.[9] Odhaduje se, že hladina moře byla před několika miliardami let o 1 až 2 km výše než je dnes.[10] A před 100 milióny let (viz také křídové moře) přibližně o 200 metrů výše.[11] Vliv na hladinu moře mohla mít i tektonika, jejíž rychlost měnila množství vody[12] (i dnes funguje koloběh vody do zemského pláště). Na konci poslední doby ledové před zhruba 14 tisíci lety hladina stoupala rychlostí zhruba 4 metry za století,[13] což je řádově rychleji než je nárůst hladiny za poslední století.

Současný vzestup hladiny

Podrobnější informace naleznete v článku Vzestup hladiny oceánů.

Od roku 1993 (počátku satelitních měření) do roku 2010 činil průměrný nárůst hladiny oceánů 2,6–2,9 ± 0,4 mm za rok s průměrným zrychlením 0,013 ± 0,006 mm[nenalezeno v uvedeném zdroji] za rok.[14][15] V letech 1993–2017 rostla hladina průměrně o 3,1 mm za rok a v letech 2005–2017 o 3,8 mm za rok (z čehož přírůstek vody dává 2,5 mm za rok a teplotní roztažnost 1,1 mm za rok).[16] Od začátku pozemních měření v roce 1870 byl zaznamenán souhrnný nárůst hladiny moří o 195 mm. Vzestup hladiny oceánů se projevuje výrazněji pomaleji, než nárůst globální průměrné teploty – už dosavadní vzestup teploty o 1 K v dlouhodobém horizontu povede k nárůstu hladiny oceánů o přibližně 2,3 m s možným odstupem až 2000 let;[17] za předpokladu scénáře vysokých emisí – vysokého nárůstu teplot však může narůst až o 7 metrů do roku 2500.[18]

Reference

  1. https://link.springer.com/article/10.1007/s40641-016-0045-7 - Eustatic and Relative Sea Level Changes
  2. https://www.researchgate.net/publication/350322197_Common_Era_sea-level_budgets_along_the_US_Atlantic_coast - Common Era sea-level budgets along the U.S. Atlantic coast
  3. KOSMICKÁ GEODÉZIE [online]. Nakladatelství ČVUT [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. 
  4. Slovník VÚGTK: střední hladina moře[nedostupný zdroj]
  5. https://sealevel.colorado.edu/data/2023rel1-0 Archivováno 12. 5. 2023 na Wayback Machine. - Global Mean Sea Level (Seasonal Signals Retained) 2023_rel1
  6. Slovník VÚGTK: nula mořského vodočtu[nedostupný zdroj]
  7. https://archive.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch5s5-5-6.html - 5.5.6 Total Budget of the Global Mean Sea Level Change
  8. https://www.mdpi.com/2077-1312/10/12/1871/pdf - On Sea-Level Change in Coastal Areas
  9. Early Earth's hot mantle may have led to Archean 'water world'. phys.org [online]. 2021-03-30 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. FLAMENT, Nicolas; COLTICE, Nicolas; REY, Patrice F. The evolution of the 87Sr/86Sr of marine carbonates does not constrain continental growth. S. 177–188. Precambrian Research [online]. 2013-05. Roč. 229, s. 177–188. Dostupné online. DOI 10.1016/j.precamres.2011.10.009. (anglicky) 
  11. VÉRARD, Christian; HOCHARD, Cyril; BAUMGARTNER, Peter O.; STAMPFLI, Gérard M.; LIU, Min. 3D palaeogeographic reconstructions of the Phanerozoic versus sea-level and Sr-ratio variations. S. 64–84. Journal of Palaeogeography [online]. 2015-01. Roč. 4, čís. 1, s. 64–84. Dostupné online. DOI 10.3724/SP.J.1261.2015.00068. (anglicky) 
  12. Scientists discover 36-million-year geological cycle that drives biodiversity. phys.org [online]. [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. 
  13. LIN, Yucheng; HIBBERT, Fiona D.; WHITEHOUSE, Pippa L.; WOODROFFE, Sarah A.; PURCELL, Anthony; SHENNAN, Ian; BRADLEY, Sarah L. A reconciled solution of Meltwater Pulse 1A sources using sea-level fingerprinting. S. 2015. Nature Communications [online]. 2021-12. Roč. 12, čís. 1, s. 2015. Dostupné online. DOI 10.1038/s41467-021-21990-y. (anglicky) 
  14. USGCRP. Climate Science Special Report. science2017.globalchange.gov [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. NICHOLLS, R. J.; CAZENAVE, A. Sea-Level Rise and Its Impact on Coastal Zones. Science. 2010-06-18, roč. 328, čís. 5985, s. 1517–1520. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1185782. (anglicky) 
  16. What Earth's gravity reveals about climate change. phys.org [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Anders Levermann, Peter U. Clark, Ben Marzeion, Glenn A. Milne, David Pollard, Valentina Radic, and Alexander Robinson. The multimillennial sea-level commitment of global warming. PNAS. 13 June 2013, s. 13745–13750. Dostupné online. DOI 10.1073/pnas.1219414110. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  18. Climate Change 2014: Synthesis Report [online]. Geneva, Švýcarsko: 2014. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu hladina moře na Wikimedia Commons
  • Téma Hladina ve Wikicitátech
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech