Henri Allouard

Henri Allouard
Narození	11. července 1844 bývalý 10. pařížský obvod
Úmrtí	11. srpna 1929 (ve věku 85 let) 15. obvod
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise Grave of Allouard family
Alma mater	Collège Stanislas
Povolání	malíř a sochař
Ocenění	důstojník Řádu čestné legie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri Émile Allouard (11. července 1844 Paříž – 11. srpna 1929 Paříž) byl francouzský malíř a sochař.

Život

Henri Allouard studoval u Alexandra Schoenewerka a Eugèna-Louise Lequesne. V Salonu francouzských umělců vystavoval od roku 1865 do roku 1928. Původním zaměstnáním knihkupec se Allouard sochařství začal věnovat poměrně pozdě, až v roce 1872, kdy již měl zajištěné živobytí.

Od roku 1889 byl součástí poroty Salonu pro sochařství a dekorativní umění. Zúčastnil se svými díly mnoha světových výstavy (od roku 1889), v roce 1900 mu byla udělena zlatá medaile.

Jeho tvorba byla známá kombinováním polychromovaného mramoru a bronzu, pracoval ale také s terakotou, slonovinou a drahými kovy. Je autorem nástěnných maleb v Panthéonu, Opeře Garnier a pařížské radnici.

Byl představitelem novobarokního sochařství.^[1]

Vedle malířství se věnoval také malbě a pastelu, zejména v žánrech historické malby, krajinářství a zátiší.

Henri Allouard byl jedním z dobrovolných pedagogů Normální školy pro výuku kreslení zvané podle své adresy rue Vavin. Jeho ateliér se nacházel v rue Vavin č. 28.

Je pohřben v Paříži na hřbitově Père-Lachaise (32. oddělení).

Dílo ve veřejných sbírkách a veřejném prostoru

Francie

• Blérancourt, Národní muzeum francouzsko-americké spolupráce: Projekt fontány pro Bílý Dům ve Washingtonu, 1881, galvanoplastika a terakota^[2]
• Bordeaux, Muzeum umění: Lutinerie, 1888, sousoší v mramoru^[3]
• Boulogne-sur-Mer : Pomník generála de San Martín, 1909, bronzová jezdecká socha^[4]
• Chartres : Památník Noëla Ballaye, 1904, sousoší v bronzu, odstraněna za vichistického režimu v roce 1942. Nový bronzový odlitek na místě původního sousoší slavnostně odhalen v roce 1950^[5]
• Chartres: Památník padlým z roku 1870, 1901, ve spolupráci s Georgesem Loiseau-Baillym a Eugènem Boveriem^[6]
• Nantes: Dělostřelec a Koloniální voják, 1897, dvě postavy z podstavce památníku padlým z roku 1870, navrženého ve spolupráci s Georgesem Bareauem, Charlesem Lebourgem a Louisem Baralisem^[7]
• Paříž, radnice: nástěnné malby
• Paříž, musée d'Orsay : Žena rasy Foulha, 1904, bronz^[8]
• Paris, Opéra Garnier: nástěnné malby
• Paříž, Panthéon: nástěnné malby
• Paříž, náměstí Panthéonu: Památník Pierra Corneille, 1906. Bronzová socha roztavená v roce 1942. Na jejím místě odhalena v roce 1952 kamenná náhrada podle návrhu Gabriela Rispala^[9]
• Paříž, divadlo Odéon: Komedie, 1891, mramor. Sádrový model obdržel stříbrnou medaili na světové výstavě 1889^[10]
• Paříž, Hřbitov Père-Lachaise, náhrobek Georgese Lamotha

V Guineji

• Konakry: Památník Noëla Ballaye, 1908, sousoší v bronzu. Památník je jednodušší variantou sousoší v Chartres^[11].

Galerie

• Dílo Henriho Allouarda
• 
  Pomník padlých dětí vlasti, Chartres (1901)
• 
  Socha Noëla Ballaye v Chartres (1904).
• 
  Památník Noëla Ballaye (1908), Conakry (Guinea)
• 
  Pomník generála de San Martín (1909), Boulogne-sur-Mer
• 
  Smrt (1910), klášter Cordeliers, Paříž

Salony a výstavy

• Salon 1865
• Salon francouzských umělců v roce 1881
• Světová výstava 1889 v Paříži (stříbrná medaile)
• Světová výstava 1900 v Paříži (zlatá medaile)
• Salon francouzských umělců v roce 1928

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri Allouard na francouzské Wikipedii.

Literatura

• Jules Martin (ed), Naši malíři a sochaři, rytci, návrháři, Flammarion, 1897, str. 14.
• Guillaume Peigné " Henri Allouard ", ve Slovníku sochařů neo-barokní francouzská (1870-1914), Edice CTHS, kolekce Formátu Šablona:Numéro, Paříž, 2012, str. 37-44, ISBN 978-2-7355-0780-1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Henri Allouard na Wikimedia Commons