Diktatura proletariátu

Diktatura proletariátu je termín, který v marxistické teorii označuje přechodovou fázi mezi kapitalismem a komunistickou společností, v níž na sebe po úspěšné revoluci všechnu moc ve státě strhne dělnická třída.

Marxismu-leninismu definoval diktaturu proletariátu jako „moc pracujících za vedení dělnické třídy, moc, jejímž cílem je vybudovat socialismus.“^[1]

Viděli jsme výše, že prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie. Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil masu výrobních sil.

Komunistický manifest^[2]

Jako příklad diktatury proletariátu uvedl Friedrich Engels ve svém dodatku k Francouzské občanské válce (1891) Pařížskou komunu.

Existují rozmanité formy diktatury proletariátu, které se utvářejí podle poměru třídních sil v revoluce a podle prudkosti srážek mezi nimi.^[3] Kromě Pařížské komuny jsou i jiné formy diktatury proletariátu: sovětská moc a lidová demokracie. Vědecký komunismus prohlašoval, že se možná v budoucnu objeví nové formy diktatury dělnické třídy.^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• , 1960. Základy marxismu-leninismu (původním názvem: Основы марксизма-ленинизма). Redakce : Otto Kuusinen; překlad : Z. Rozehnalová, D. Prokop, J. Fingl, L. Myška a V. Piková. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola 21 „Diktatura proletariátu a proletařská demokracie”, s. 527–558. 

Související články

• Kominterna

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.