Ars subtilior
Jako ars subtilior se označuje rafinovaný styl západní hudby v období zhruba mezi roky 1377 (smrt Machautova) a 1420 (vystoupení Guillauma Dufaye). Pojem ars subtilior zavedla roku 1963 německá muzikoložka Ursula Güntherová; dříve se tento styl označoval jako manýrismus. Jde o poslední fázi gotické hudby, předchází jí styl ars nova a navazuje již raná renesance.
Centry hudebního stylu ars subtilior byly pařížský královský dvůr, Aragon, Kastílie, papežský dvůr v Avignonu a kyperský dvůr krále Januse, někteří skladatelé působili také v Itálii.
K tvůrcům hudby v tomto stylu patřili například Jacob Senleches, Solage, Jehan Vaillan, Baude Cordier, Trebor a v první fázi své tvorby také Johannes Ciconia.
V tomto hudebním směru zůstaly zachovány původní notové hodnoty předešlé epochy. Objevuje se zde izorytmie a vícesborovost.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ars subtilior na Wikimedia Commons
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Periodizace dějin evropské hudby | |
---|---|
Středověká hudba | Období jednohlasého zpěvu – monodie (6.–10. století) • Období raného vícehlasu (11.–12. století) • Notredamská škola (1150–1250) • Ars antiqua (1250–1320) • Ars nova (1320–1430) • Ars subtilior (1380–1430) |
Novověká hudba | Renesance (1430–1600) • Baroko (1600–1750) • Galantní styl (1750–1775) • Klasicismus (1750–1820) • Romantismus (1820–1900) |
Hudba 20. století | Modernismus • Avantgarda • Atonalita • Serialismus • Minimalismus • Současná klasická hudba (od 1975 do dneška) |