Antonín Bělohoubek

Prof. Antonín Bělohoubek, Dr. h. c.
Prof. Antonín Bělohoubek
Prof. Antonín Bělohoubek
Narození28. dubna 1845
Jeřice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. prosince 1910 (ve věku 65 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníchemik, pedagog, vysokoškolský učitel a učitel
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické v Praze
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Bělohoubek (28. dubna 1845 Jeřice – 24. prosince 1910 Praha-Vinohrady[1]) byl český chemik. Věnoval se především kvasné chemii.

Život

Narodil se v rodině správce knížecího velkostatku v Hořicích. Měl mladšího bratra Augusta (1847–1908), který se později rovněž stal chemikem. V roce 1849 se rodina přestěhovala do Nové Paky, kde otec dostal úřednické místo berního. Oba bratři záhy osiřeli a přestěhovali se do Prahy. Přes těžkou hmotnou situaci Antonín vystudoval německou reálku a od roku 1861 studoval na německé polytechnice, kde byl žákem (a později rovněž zetěm) Karla Ballinga. V roce 1868 se stal asistentem profesora Wilhelma Gintla. Ve stejném roce se habilitoval jako soukromý docent pivovarnictví. V roce 1880 byl jmenován mimořádným a v roce 1888 řádným profesorem chemie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Dále přednášel zemědělskou chemii a technickou mikroskopii. Po roztržce se studenty odešel a přijal místo přednosty chemického oddělení na Patentním úřadu ve Vídni.

V roce 1906 odešel do penze a vrátil do Prahy, kde v roce 1910 zemřel. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

Dílo

Spolky a instituce

Byl zakladatelem nebo spoluzakladatelem těchto spolků a institucí:

  • 1872 Česká společnost chemická
  • 1875 Sladovnická škola v Praze
  • 1878 Lihovarnická škola v Praze
  • 1880 Výzkumný ústav pro průmysl lihovarnický
  • 1887 Výzkumný ústav pro průmysl pivovarnický

Bělohoubek a Spor o Rukopisy

V roce 1885 byl Antonín Bělohoubek pověřen spolu s Vojtěchem Šafaříkem podrobným chemickým a mikroskopickým průzkumem Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Oba vědci stanovili sérii pěti testů, kterými zkoušeli zkoumané rukopisy, původní rukopisy ze 14. století a podobné materiály z let 1780–1820. Testy probíhaly nezávisle v letech 1886–1887 a bylo zjištěno, že převážná většina reakcí zkoumaných rukopisů odpovídá reakcím skutečných středověkých materiálů. Bělohoubkův závěr zní: "Rukopis Kralodvorský se chová po stránce mikroskopické a mikrochemické v podstatě tak, jako nepochybně starobylé rukopisy z věku, do něhož se klade."[2] V jedné iniciále byla ale nalezena berlínská modř, která je známa až od 18. století. Tato skutečnost se pak stala jedním z hlavních argumentů odpůrců pravosti RKZ.

Spisy

Publikoval řadu knih a odborných článků, ve kterých se věnuje především otázkám pivovarnictví z mnoha různých hledisek. Celek těchto spisů tvoří ucelený interdisciplinární soubor, který je zároveň přehledem vědomostí, jež měla poslední třetina 19. století o tomto potravinářském oboru.

  • Několik slov o stavbě a zařizování pivovarův, Praha : vlastní náklad, v komisi kněhkupectví Frant. Řivnáče, 1875, 30 s., 2 složené l. příl. s architekt. výkresy. dostupné on-line
  • Einige Worte über den Bau und die Einrichtung von Brauereien, Prag : Selbstverlag. In Kommission bei Fr. Řivnáč, 1875, dostupné on-line
  • O vrchním kvašení mladinek pivních, Praha : vlastní náklad, v komisi kněhkupectví Frant. Řivnáče, 1877, dostupné on-line
  • O stanovení hodnoty ječmene, Praha : vlastní náklad, v komisí kněhkupectví J. Otto, 1880, dostupné on-line
  • Über die Obergährung von Bierwürzen, Prag : Selbstverlag. In Kommission bei Fr. Řivnáč, 1881, dostupné on-line
  • O vlivu droždí v jakosť piva a o významu čistých kvasnic pro pivovary českomoravské, Praha : vlastní náklad, 1885, dostupné on-line
  • Příspěvek k otázce o degeneraci ječmene, Praha : vlastní náklad, 1885 dostupné on-line
  • O chmeli Staro-Ouholickém. O prodejném kieseritu a jeho užívání, Praha : Nakladatel A. Reinwart knihkupec, 1891 dostupné on-line

Je rovněž autorem životopisných studií:

  • František Chodounský : náčrtek životopisný, Praha : vlastní náklad, 1884
  • Život a působení Františka Ondřeje Poupěte, Praha : vlastní náklad : V komisí knikupectví Fr. Řivnáče, 1878
  • M. Louis Pasteur : jeho život a působení, Praha : vlastní náklad, 1897

Ocenění díla

Odkazy

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Bělohoubek na Wikimedia Commons
  • Autor Antonín Bělohoubek ve Wikizdrojích
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Bělohoubek

Literatura

  • HŘEBÍČEK, Robert Jan. Bělohoubek a Rukopisy. Pod Zvičinou. 1996, roč. XIV, čís. 4, s. 13–15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-25.  Archivováno 25. 5. 2011 na Wayback Machine.
  • heslo Antonín Bělohoubek. In: Josef Tomeš a kolektiv. Český biografický slovník XX. století. Praha : Litomyšl: Paseka : P. Meissner, 1999. Svazek I. S. 73.

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Ludmily na Vinohradech, sign. VIN Z6, s. 97
  2. ↑ BĚLOHOUBEK, Antonín. Zpráva o chemickém prozkoumání. Časopis musea království Českého. 1887, roč. 61. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-22.  Archivováno 22. 12. 2011 na Wayback Machine.
  3. ↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 02-10-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-11-2011. 

Související články

Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Autoritní data Editovat na Wikidatech